Tenkrát mi bylo šest, je to už dost let zpátky, ale stále si to pamatuji. Tenkrát jsem šla spolu se svým taťkou kolem místní školy. A taťka mi řekl: "Vidíš, Hani, tu budovu? To je základní škola, kdysi jsem tam chodil a za půl roku tam budeš chodit taky." oznámil mi veselým hlasem, věděl, že jsem se do školy těšila. Avšak v ten den jsem nezačala radostně vykládat, co se budu ve škole učit, místo toho jsem se rozbrečela. Oba mí rodiče se ze mě snažili dostat, proč pláču. Nakonec ze mě vylezlo plačtivým hlasem: "Ale já nechci na základní školu, já chci do školy normální!!!"

Od té chvíle uteklo už osm let, do té ZÁKLADNÍ školy jsem nakonec nastoupila, pak jsem přestoupila ny gymnásium a za ty roky jsem toho hodně zažila, dobré věci, ale i ty špatné. Takový menší výcuc jsem se rozhodla udělat v této rubrice.