Ahoj, všichni! Jmenuji se Hanka a je mi 15. Jsem z Karviné, takže mě omluvte, pokud u povídek objevíte ostravské nářečí. Tohle je můj první web, alias první pokus o "styk s veřejností", tak je možné, že to tu bude ze začátku nepřehledné...
 

Fantazie je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil jen pro sebe.

 
 

Až na věky věků…

Vytvořeno 12.11.2009 17:27:45 | Poslední změna 12.11.2009 17:28:17
Chrisův hlas jsem slyšela už na dálku. Většinou jsem za to byla ráda. To bych byla možná i teď, kdyby se však neozýval z našeho bytu. Místa, kde nebyl nikdo jiný než on… a Matt.
Přidala jsem do kroku, s Iris v těsném závěsu. Ovšem když jsem přišla, jejich rozhovor právě skončil. Stihla jsem však zachytit poslední část jejich rozhovoru, nebo tedy, lépe řečeno, Chrisova monologu.
„Elektra ti věří, a já věřím jí. Proto tě nechám být. Ovšem upozorňuji tě, jestli jí něco uděláš… Knížky možná říkají, jak je Ela krutá a neúprosná. Ale v porovnání s tím, co zažiješ se mnou, je to, co popisují, jen jemné hlazení na dobrou noc. Rozumíme si? No a do té doby, já jsem Chris.“
To už jsem stála mezi dveřmi, s Iris na rukou. Držela se mě jako klíště, nohy pevně zaseknuté kolem mého pasu, a zvědavě si prohlížela Matta od hlavy až k patě.
Jako na povel se Chris ihned otočil ke mně čelem a Matt ho následoval.
„Nic jsem mu neudělal!“ bránil se okamžitě Chris a zvedl ruce ve smířlivém gestu. Matt mezitím zíral na Iris.
„Jo, nábytek je v celku.“ ušklíbla jsem se a došla k dvojici před námi.
„Tak tohle je ten upír, se kterým mě má manželka podvádí?“ zeptal se mě lhostejně. Jakoby to nebylo jasné. Namísto odpovědi jsem se natáhla k Mattovi a rychle ho políbila na tvář. Nic víc, v místnosti bylo dítě. „No jo, tak já vás nechám o samotě.“ řekl ještě a zmizel ve svém pokoji.
„Vidím, že s Chrisem ses už stihnul poznat.“ zkonstatovala jsem směrem k Mattovi. „Tak zbývá ještě poslední. Toto je moje dcera Iris, Iris, tohle je Matt.“ představila jsem je navzájem.
„Ahoj.“ Iris způsobně natáhla ruku a stiskla tu Mattovu. Podle jeho vyvalených očí jsem poznala, že Matta svojí silou překvapila.
„A-ahoj.“ vykoktal Matt. V duchu jsem se musela pousmát. Jeho výraz totiž stál za to.
„Mami?“ Iris se otočila zpátky na mě. „Ten pán je tvůj kamarád?“
„Kamarád?“ uchechtla jsem se. „Ne, tohoto pána mám moc, moc ráda.“
„Aha.“ pokývala moudře hlavou. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy. Iris se natáhla k mému uchu, což nebylo tak těžké vzhledem k tomu, že jsem ji pořád ještě držela. „Taky ho mám ráda.“ zašeptala mi do ucha.
Tahle obyčejná věta způsobila, že mi spadl obrovský balvan ze srdce. Byla jsem šťastná, že si Iris s Mattem padli do oka. Protože kdyby tomu tak nebylo… raději nedomýšlet.

Chris opustil byt těsně po našem ‚seznamovacím večírku‘ se slovy, že si máme sebe taky užít a on nás nebude vyrušovat. Iris byla Mattem více než nadšená, obzvlášť když jí ukázal svoji schopnost. Posadila se mu v obýváku na klín a nutila ho dělat různé fontánky v lavoru s vodou. Já se vrátila ke své započaté práci v kuchyni.
Po obědě se Iris rozhodla, že Matta seznámí se svými panenkami. Na celé odpoledne ho přemluvila, aby seděl na zemi a popíjel imaginární čaj. Sledovala jsem je z druhého konce místnosti a pobaveně se šklebila.
„Copak, nechceš se přidat?“ houknul po mně Matt.
„Ne ne, jde vám to skvěle!“ odpověděla jsem mu s úsměvem. A nelhala jsem. Neviděla jsem jedinou známku toho, že by Matta Iris nějak obtěžovala. Spíš to vypadalo, že si to užívá.
„Iris, koukej, máma se nudí.“ mrknul na moji dceru. Ta vyskočila jako čertík z krabičky, chytila mě za lem trička a už mě táhla ke stolečku. Tak jsem se i já přidala k anglickému rituálu o páté…

Ani jsem se nenadála a už byl večer. Pravidelný slet činností, jako večeře, koupání a uložení Iris do postele, trval zhruba dvě hodiny, protože po mně vyžadovala pohádku na dobrou noc. Když usnula, vrátila jsem se zpátky do svého pokoje, abych udělala to samé se sebou. Matt stihnul spáchat svoji očistu během naší ‚čtecí půlhodinky‘.

Ležela jsem přitisknutá k Mattovi, zatímco on mě objímal okolo pasu. Oba samozřejmě oblečení. Jen to a pusa na noc nám stačilo. Ve vedlejším pokoji spala má dcera a ani jeden z nás netoužil po nočním pozorovateli. A zamykat pokoj jsem vyloučila.
„Ty máš Iris hodně ráda, že jo.“ zeptal se mě náhle Matt. Zvedla jsem k němu obličej.
„Ano.“ odsouhlasila jsem mu. „A to mě přivádí k další věci, hodně důležité pro náš vztah. Iris je nejdůležitější osoba v mém životě. Úplně nejdůležitější. Takže, pokud mi někdy dáš ultimátum, buď ty anebo ona, buď si jistý, že Iris vyhrává na celé čáře.“ opřela jsem se o lokty a sledovala každičkou změnu v jeho obličeji. Při tom jsem pokračovala. „Protože kdybys mi někdy dal takto na výběr, byl bys buď nehorázný sobec, nebo ještě větší kretén. A ani s jedním takovým mužem nedokážu, a vlastně ani nechci žít.“ řekla jsem mu narovinu.
Upřeně jsem se mu dívala do očí a čekala na jeho reakci. Chvíli byl potichu a potom přikývnul.
„Doufal jsem, že to řekneš.“ Nechápavě jsem nadzvedla obočí. „Přesně z těch důvodů, které jsi řekla. Skoro doslovně jsi citovala moji mámu. Ta mi jednou řekla, že pokud žena je ochotná vzdát se kvůli známosti svého dítěte, nemá právo se nazývat matkou. A já s ní plně souhlasím.“
Jeho slova mě potěšila. Chvíli jsem totiž měla pocit blížící se hádky. A já to, co jsem řekla, myslela smrtelně vážně. Navíc jsem v duchu musela souhlasit s Mattovou mámou; takové matky by se totiž opravdu měly stydět. Byla jsem ráda, že Matt s námi oběma souhlasí.
„No a k tomu, co ti dneska řekl Chris…“
„Že pokud kvůli mně budeš jen jedinkrát brečet, a důvodem nebude moje úplná smrt, vyřídí si to se mnou osobně? Ano, s tím souhlasím.“ přerušil mě okamžitě. „Protože pokud to udělám, nic jiného si nezasloužím, tím jsem si jistý.“ V jeho obličeji se odráželo nezvratné odhodlání. Na to jsem neměla slov.
„Miluju tě.“ odpověděla jsem mu a natáhla se pro další polibek.
„Já tebe taky.“ zašeptal těsně před tím, než spojil naše rty…

Vzbudil mě jakýsi šoupavý zvuk a následné světlo, které se mi zabodlo do očí. Když jsem je otevřela, viděla jsem jen malou, tmavou siluetu ve dveřích.
„Mami, můžu dneska spát s vámi?“ zeptala se mě má dcera.
Líně jsem se otočila k Mattovi. „Může spát s námi?“
„Hmm…“ zamručel jenom a odsunul se trošku dozadu, aby nám udělal místo.
„Tak pojď.“ nadzvedla jsem cíp peřiny. Světlo zhaslo a postel se prohnula pod vahou dalšího těla.
„Díky!“ zavýskla a pohodlně se zahnízdila mezi nás.
„Mám vás rád, vlčice moje.“ zamumlal ještě ospale Matt a přehodil přes nás ruku. V tu chvíli jsem cítila, že má rodina je úplná. A doufala jsem, že to tak i zůstane. Až na věky věků…
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one