Ahoj, všichni! Jmenuji se Hanka a je mi 15. Jsem z Karviné, takže mě omluvte, pokud u povídek objevíte ostravské nářečí. Tohle je můj první web, alias první pokus o "styk s veřejností", tak je možné, že to tu bude ze začátku nepřehledné...
 

Fantazie je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil jen pro sebe.

 
 

Prozrazení

Vytvořeno 02.09.2009 15:58:55 | Poslední změna 02.09.2009 15:59:20
Z ložnice rodičů se začaly ozývat stále hlasitější zvuky. Rachel vstávala stejně jako každý den první, aby nachystala snídaně. Asi by se hodně divila, kdyby mě nenašla dole. Neklidně jsem se zavrtěla.
„Děje se něco?“ otázal se Matt.
„Rachel je vzhůru.“ Nechápavě nadzvedl obočí. „Měla bych jít dolů.“ Stále nechápal. „Asi by jí přišlo divné, kam jsem se ztratila.“ Konečně mu svitlo.
„A co takhle říct pravdu?“ navrhl. Záporně jsem zavrtěla hlavou.
„Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“ zamítla jsem to.
„Proč?“
„Už takhle jsem tu způsobila menší nukleární katastrofu. Nechci, abys kvůli mně měl nepříjemnosti s rodinou.“
„Jaké nepříjemnosti? Vždyť tě tady mají všichni rádi.“ Pobaveně jsem se ušklíbla. „Dobře, skoro všichni, ale stále nadpoloviční většina. Navíc by se Lana a Naomi štěstím zcvokly, kdyby se dozvěděly, že jsme se dali dohromady.“
„Ale Aaron je taky tvoje rodina. Už takhle jsem mu nadělala problémů víc než dost. Nemůžu trhat rodinu. Věř mi, je důležitější než já.“
„Ty mi za to stojíš.“ naklonil se ke mně.
„Nestojím.“ odporovala jsem. Nadechla jsem se, abych ještě něco dodala, ale Matt mě rychle umlčel polibkem. Jako způsob odvrácení pozornosti jeho trik zafungoval dokonale. Úplně jsem zapomněla, na co jsem ještě před pár okamžiky myslela. V tu chvíli jsem byla jen já, on a hlavně jeho rty.
„Podvádíš!“ obvinila jsem ho, když jsme se od sebe po dost dlouhé chvíli oddělili. Jen se nevinně usmál a dělal, že se vlastně vůbec nic neděje. Tak, aby ho to nebolelo, jsem ho pěstí praštila do ramene a zamračila se. „Jen pro pořádek, teď by tě to mělo strašně mrzet!“
„Nezdálo se, že by ti to vadilo. A nemrač se, nesluší ti to!“ napomenul mě.
„Samozřejmě že mi to vadí. Ani nevíš, jak moc.“ odpověděla jsem mu, ale jako kontrast k mým slovům jsem ho znovu políbila. Ale velmi krátce, načež zareagoval nesouhlasným zavrčením a natáhl se, aby mohl pokračovat. S jemným, skoro neznatelným, úsměvem jsem ho zatlačila zpátky a narovnala se. Došla jsem ke dveřím, ve kterých jsem se ještě naposledy otočila a dodala: „Dobré ráno.“

Do obývacího pokoje jsem vklouzla těsně před Rachel. Ta kolem mě prošla plouživým krokem a zapadla do kuchyně, kde se vzápětí pustila voda. Došla jsem do kuchyně a posadila se na jednu ze židlí. Všimla jsem si, že Rachel dělá vše poslepu. Buď už v tom měla takový záběh, že jí nic nepřekvapilo, nebo se ještě tak úplně neprobrala. Ovšem když na zem shodila mísu s jablky, usoudila jsem, že správná je odpověď číslo dvě.
Teprve až ten hluk, když dopadla mísa na podlahu, ji probral. Sehnula jsem se a začala jí pomáhat sesbírat rozsypané ovoce.
„Měla by ses pořádně vyspat.“ poradila jsem jí.
„To říká ta pravá. Kdys naposledy spala ty?“ opáčila.
Než jsem stihla odpovědět, vešla do místnosti Naomi.
„Copak, daly jste se na jógu?“ uchechtla se. Všimla jsem si, že jsme se obě dostaly do dost krkolomných pozic.
„Ne, místo toho se ji snažím přesvědčit, ať se jde vyspat!“ zavrčela Rachel.
„Nepotřebuju spát!“ protestovala jsem ihned, ale i mé tělo se proti mně spiklo. Začalo totiž zívat.
„Jasně, to vidím.“ řekla sarkasticky Naomi. Potom mě popadla za ruku a dotáhla do obýváku, kde mě zatlačila na pohovku.
„Tady si lehneš a alespoň dvě hodiny budeš spát!“ přikázala mi. Přímý rozkaz, který nešel odmítnout. A jak jsem tak nad tím přemýšlela, ani jsem neposlechnout nechtěla.
Pro jistotu jsem zkontrolovala okolní situaci, žádná změna. Předala jsem tedy hlídací štafetu Tale a sama během chvilky usnula hlubokým spánkem.

Vzbudil mě Aaronův hlas: „A proč ne?“
„Prostě ji budit nebudeš!“ ostře mu přikázala Naomi.
„A kdo mluvil o tom, že ji chci vzbudit?“ zněl nenuceně. Začala jsem cítit blížící se nebezpečí, ale nedala jsem na sobě znát, že jsem vzhůru. Pořád jsem byla napůl v říši snů.
„Co chceš dělat?“ zeptala se Rachel.
„Teď spí. Máme šanci ji zabít.“ odpověděl Aaron.
„Cože?“ vyjekla Nao tak hlasitě, že můj vlčí sluch zaprotestoval.
„To ne!“ přidala se Lana.
„Slyšeli jste, co se o ní píše.“ Aha, takže už to zjistili. „Je to masový vrah upírů, jak víte, že se na nás nevrhne, sotva se probudí?“ argumentoval Aaron.
„Já jí věřím.“ hlesla Naomi. Že by o mně začala pochybovat? To brzy.
„Jenže já ne a nehodlám riskovat svůj život kvůli nějakým vašim hokusům pokusům. Proto ti radím, že pokud to nechceš vidět, měla bys odsud odejít. Neboj, bude to rychlé.“ hádal se.
Cítila jsem, jak se mi něco hebkého otřelo o ruku. Pak se začalo ozývat vrčení. Talino vrčení. Zatímco její ocas švihal ze strany na stranu, třel se mi o nadloktí. Chystala se mě chránit, opět.
„Co se to tu děje?“ vmísil se do debaty i Matt, zatímco rychlým krokem kráčel mezi přítomné.
„Aaron chce zabít Elu.“ vztekle zasyčela Nao. Slyšela jsem tiché Mattovo zavrčení, tak tiché, že ho snad ani přítomní upíři nezachytili.
„Opovaž se. To ti nedovolím.“ odsekl a já i přes zavřené oči viděla, jak se přede mne postavil. Začal stínit.
„A proč to zrovna tobě vadí? To s ní snad spíš?“ posměch byl cítit z každého Aaronova slova.
„Ne, tak daleko jsme se ještě nedostali.“ odpověděl a já si všimla, že všichni přítomní zalapali po dechu. Takže je to venku. Ano, měla bych konečně otevřít oči a postavit se za jeho slova, ale já namísto toho nechala zbaběle vše na Mattovi. A nezdálo se, že by s tím měl nějaký problém.
„Ty chrápeš s tím čoklem?!“ zeptal se nevěřícně Aaron.
„Sedíš si snad na uších? Říkal jsem, že ne!“ Aaron si odfrkl a já si v tu chvíli přála vidět, jak se tvářil. Stálo by to určitě za všechny prachy. Následoval dupot a třísknutí dveří. Aaron odešel.
„Vezmu ji k sobě nahoru, ať mu tady náhodou nevadí.“ oznámil Matt ostatním dřív, než se stačili začít vyptávat. Potom jsem ucítila, jak si mě jeho paže zvedly do vzduchu a odnášely pryč.
Po pár vteřinách mě pokládaly na něco měkkého. Podle vůně jsem identifikovala Mattovu postel. Lehce mě políbil na čelo a potom se chtěl odtáhnout. To jsem mu samozřejmě nemohla dovolit. Skoro nepostřehnutelnou rychlostí jsem vymrštila svou ruku nahoru a obmotala mu ji kolem krku. Přitáhla jsem si ho zpátky, jen o pár centimetrů níž, kde jsem přitiskla své rty na jeho. Byl překvapený jen chvíli, vmžiku se také aktivně zapojil.
„To se nám to moc dlouho tajit nepodařilo.“ podotkla jsem, když jsme se konečně od sebe odpojili.
„To ne. Vadí ti to?“ zeptal se mě a já mu jako odpověď zakroutila hlavou v záporném gestu.
„Nevadí, jen podotýkám, že z toho budeš mít problémy.“
„No co nadělám.“ přejel mi prsty po tváři. „Ale ty spi, můžeme to řešit později. A teď dobrou noc.“
Pokrčila jsem rameny, že je mi to jedno. Pak jsem se přetočila na bok a znovu zavřela oči. Matt mi několikrát rukou pročísl vlasy a to mě opět uspalo.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one