Ahoj, všichni! Jmenuji se Hanka a je mi 15. Jsem z Karviné, takže mě omluvte, pokud u povídek objevíte ostravské nářečí. Tohle je můj první web, alias první pokus o "styk s veřejností", tak je možné, že to tu bude ze začátku nepřehledné...
 

Fantazie je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil jen pro sebe.

 
 

To dobré přichází…

Vytvořeno 11.11.2009 17:42:57 | Poslední změna 11.11.2009 17:43:22
„Takže mezi vámi opravdu nic není?“ ověřoval si.
„Víš, kdysi o nás Carol řekla jednu docela pravdivou věc: Ti dva se buďto zabijí navzájem, nebo vyvraždí všechny kolem sebe a potom se zabijí navzájem.“ uchechtla jsem se. „A já s ní souhlasím. Dát nás dva dohromady…. Bože můj, následky by byly horší než po svržení atomovky na Hirošimu.“
Zvedl se od stolu a došel až ke mně. Nechala jsem se jím přitlačit na desku za sebou. Z bezpečnostních důvodů jsem odložila poloplnou plechovku s pitím vedle sebe. Volné ruce jsem mu poté obmotala pevně okolo krku.
„Možná jsem hrozný sobec, ale jsem za to rád.“ zašeptal mi do ucha a potom ústy sjel na moji čelist. „Nerad se dělím.“
„Zvláštní, já taky ne.“ zamručela jsem mu v odpověď a nechala ho, ať si se mnou dělá, co chce. Každý dotyk jsem si užívala do poslední kapky. „Takže doufám, že mě nehodláš v nejbližší době pustit k vodě.“ Popravdě, tato myšlenka mě doslova děsila. V posledních třech měsících to byla sice má jediná, ale zato nejhorší noční můra za celý život.
„Ne, to opravdu udělat nechci. Vím totiž o mnohem lepších věcech na práci…“ zavrněl mi do ucha a mnou prošla třaska. Jeho hlas byl nabitý vzrušením, jasně jsem pochopila, o jakých věcech mluvil, a mé tělo na to samozřejmě reagovalo.
„Jo, já taky. Například odnést si své věci k sobě do pokoje, aby se mi neválely po celém bytě.“ rychle jsem se vymanila z jeho objetí. Musela jsem od něj dál. Ztrácela jsem kontrolu a navíc, sex na kuchyňské lince, kde se poté dělá jídlo, nepatřil k těm, které bych byla preferovala.

Pojmem ‚své věci‘ jsem myslela jenom jednu tašku, ale fungovalo to jako skvělé lákadlo, kterým jsem dostala Matta k sobě do pokoje. Sotva jsem za sebou zavřela dveře, mé sebeovládání zažilo silný otřes. Měla jsem co dělat, abych na Matta okamžitě neskočila. Ale to jsem nemohla; jako první jsem své divadélko musela dohrát do konce.
Vytáhla jsem z tašky nějaké papíry a pečlivě jsem je ukládala do stolu. Matt si mezitím prohlížel můj pokoj. Byl světle modře vymalovaný s nábytkem vyrobeným z olše.
Klečela jsem na koberci o něco tmavším, než byly stěny, měkkým a příjemným na dotek. Ten koberec jsem si vybírala sama; už od mala jsem po takovém toužila. Dobře se na něm četly knížky.
Z obrovského okna, které skoro zabíralo celou stěnu, pronikalo do místnosti pár paprsků světla z lampy veřejného osvětlení před domem. Měla jsem zatažené závěsy, takže v pokoji panovalo přítmí, jež dodávalo intimní atmosféru.
„Tak tohle je čistě moje království.“ když jsem dokončila ukládání materiálů, postavila jsem se a rukou ukázala kolem sebe.
„Máš to tu pěkné.“ uznale pokýval hlavou. „Obzvlášť ta postel vypadá lákavě…“
Musela jsem se pousmát. Naše myšlenky byly až nebezpečně podobné „Copak, chceš si ji vyzkoušet?“ vyzývavě jsem si přejela jazykem přes rty.
„Že by?“ chvíli dělal, jako že přemýšlí. „Tak jo.“
Několika kroky překonal vzdálenost mezi námi a znovu se přisál na mé rty. Mezitím mě tlačil směrem k posteli. Ovšem na můj vkus příliš pomalu; nakonec jsem to byla já, kdo ho stáhnul dolů.
Naše polibky byly divoké a žhavé jako kujné železo. Rychlými pohyby jsme ze sebe stahovali kusy látky. Podle trhavých zvuků mi bylo jasné, že pro některé byl dnešek posledním dnem jejich použitelnosti.
Rukama jsem mu zajela pod košili, nezdržovala jsem se se zapínáním a jednoduše trhla do stran. Knoflíky se rozletěly po celém pokoji, narážely do nábytku a s cinkotem dopadly na zem. Ani jeden z nás to neřešil.
Sotva mu sjela košile po bledé kůži dolů k nohám postele, okamžitě začal i mě zbavovat prádla zakrývajícího horní část mého těla. Kalhoty nás obou okamžitě následovaly příklad triček a během několika okamžiků jsme byli nazí.
Na nějakou mazlivou předehru neměl ani jeden z nás trpělivost. Sotva se Matt zbavil svého spodního prádla, okamžitě jsem ho objala nohama okolo beder a přitáhla na sebe. Nebránil se. Skoro okamžitě jsem ho opět cítila v sobě a nechala se unášet na vlnách rozkoše…

Hodiny ukazovaly půl desáté. Škvírou mezi závěsy pronikalo do pokoje několik paprsků dopoledního slunce, které tvořily na koberci zlatavé mihotavé kresby, jak občas zastínilo listí stromů.
Ležela jsem v posteli, nahá, ale zamuchlaná do peřiny. I přes léto mi ovšem nebylo horko; vedle mě spokojeně pospávala má chodící klimatizace.
Otočila jsem se čelem k němu a bříšky prstů mu přejela po krku. Nepatrně sebou škubnul a víčka se mu začala chvět. Po chvíli je otevřel a v tu ránu se na mě dívaly ty nejkrásnější šedé oči na světě.
„Dobré ráno.“ usmála jsem se na něj.
„Dobré.“ oplatil mi taktéž úsměvem.
„Jak ses vyspal?“ zeptala jsem se ho. „Říká se, že co se ti zdá první noc v novém bytě, to se splní.“
„Kéž by. Zdálo se mi totiž, že jsem se miloval s nejnádhernější ženou, jakou jsem kdy viděl.“
„Mám začít žárlit?“
„Asi se to vážně plní. Vidím ji totiž přímo před sebou.“
„Tak to tě zklamu.“ zasmála jsem se. „Dnešní ranní dávku jsme už zaspali. Já musím jít vařit.“ S tím jsem se postavila a začala hledat oblečení po celé místnosti.
„Ehm, El?“ ozvalo se mi za zády. Když jsem se otočila, uviděla jsem Matta, jak v ruce drží chuchvalec látky. Přepadl mě silný pocit deja vu. Přesně v té samé situaci jsem byla já po našem poprvé.
„Počkej chvilku, něco najdu u Chrise.“ ušklíbla jsem se a šla prohledávat Chrisovy skříně.

Zrovna jsem se chystala hledat přípravy na výrobu oběda, když se mi zdálo, že jsem venku zaslechla Irisin hlas.
„Matte,“ nahlédla jsem do svého pokoje, kde si zrovna Matt prohlížel moji knihovnu. Při zvuku svého jména se na mě otočil. „půjdu na chvíli ven, hned jsem zpátky, jo?“ oznámila jsem mu. Přikývl, že rozumí. Poté se vrátil zpátky ke knihám.

Vyšla jsem ven ze vchodu a zavětřila. Iris jsem cítila kousek v lese, Chrise o kus dál. Jelikož až na dvě další rodiny žili b našem domě jenom obyčejní lidé, musela jsem si dát pozor na to, jestli na mě nebude vidět. Za nejbližšími stromy jsem na sebe vzala svoji vlčí podobu a rozběhla se Irisce naproti.
Netrvalo mi dlouho, než jsem ji našla. Přesto jsem se jí neukázala, čekala jsem, jestli si mé přítomnosti všimne sama. Když jsem si už byla jistá, že o mně ví, z boku jsem po šedobílém vlkovi skočila. Nečekala to, a proto se mi povedlo ji povalit. Reagovala na to podrážděným vrčením a mrštně vyskočila zpátky na všechny čtyři. Zaujala obrannou pozici. Tak začal další z našich přátelských soubojů…
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one