Ahoj, všichni! Jmenuji se Hanka a je mi 15. Jsem z Karviné, takže mě omluvte, pokud u povídek objevíte ostravské nářečí. Tohle je můj první web, alias první pokus o "styk s veřejností", tak je možné, že to tu bude ze začátku nepřehledné...
 

Fantazie je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil jen pro sebe.

 
 

Vysvětlení

Vytvořeno 31.08.2009 21:25:36 | Poslední změna 31.08.2009 21:25:57
„Tak to udělej.“ řekla jsem bez rozmyslu. Bez jediné známky pochyb.
Chvíli to vypadalo, že nevěří svým uším. Ale opravdu jen na chvíli. Potom mi přiložil svou dlaň na čelist a druhou na zátylek. Já mu své ruce obmotala kolem krku a čekala jsem, co se bude dít dál. Přeci jenom jsem něco takového zažívala poprvé.
Přitáhl si mou hlavu blíž, ale když nás od sebe dělilo posledních pár centimetrů, zastavil se. Možnosti byly dvě; buď mi dával prostor k úniku anebo si to rozmyslel. Pevně jsem doufala v první možnost, protože pokud byla správná ta druhá… No ale co, způsobil si to sám. Přeci jenom to on s tímhle vším začal.
Došla mi trpělivost. Mně, která zvládla zůstat bez jediného pohnutí několik dní, došla trpělivost. Ale já už nemohla čekat. Během desetiny vteřiny jsem překonala vzdálenost, která mezi námi byla, a přitiskla své rty na jeho.
Byl to úžasný pocit, který mnou prošel jako blesk. Že jsou otevřené dveře a kdokoliv nás může vidět? Že jsem v domě obklíčeném nepřítelem? A že se muckám s nepřítelem? No a co?! Proč se stresovat…
Celým mým tělem zmítaly záchvěvy touhy, při kterých jsem nad sebou úplně ztrácela kontrolu. Snažila jsem se opět najít svůj typický klid, jenže ten mi dal, společně s mým rozumem a nenávistí k upírům, kopačky.
Jednou rukou mi přejížděl po zádech, zatímco tou druhou si mě přidržoval u sebe. Jako kdyby mi mohl v odchodu zabránit. Ale to se nemusel strachovat, myšlenky na únik jsem zahrabala někam do nejvzdálenějšího tmavého kousku mé mysli.
Rukama jsem mu zajela do jeho krátkých blond vlasů a jeho tělo na to reagovalo skoro až křečovitým ztuhnutím. Čekala jsem, že se v tu ránu odtáhne, ale on udělal přesný opak. Zasténal mi do úst a objal ještě pevněji. Jazykem mi přejel po spodním rtu a já vpustila jeho jazyk do svých úst, kde jsem ho spojila se svým. Zcela instinktivně, bez přemýšlení.
Cítila jsem své sprintující srdce a měla při tom pocit, že ho musí slyšet snad i tučňáci na pobřeží Antarktidy. Mattovo srdce jsem sice zaslechnout nemohla, ale jeho zrychlený dech hovořil za vše. Vzrušoval mě a já chtěla víc a víc.
Své dlaně jsem přesunula na jeho hrudník, kde jsem přejížděla po konturách tvrdých svalů. Moje představivost se opět rozjela naplno; jaké by asi bylo dotýkat se ho níž…
‚Přestaň!‘ okřikla jsem se v duchu, ale Mattova přílišná blízkost a hlavně nahá hruď mi mé snažení vůbec neusnadňovaly. Ovšem nakonec se to vyřešilo za mě samo. Když se z dravých, vášnivých polibků stalo něžnější poznávání toho druhého, nebylo až tak složité kontrolovat své pohyby.
Přestože jsem se modlila, aby to nikdy neskončilo, byla jsem nakonec já tou, která se odtáhla jako první. Položila jsem mu své dlaně na čelisti a palci objížděla jeho kruhy pod očima.
„Měl bys spát.“ pokárala jsem ho. Zamračil se. „Vypadáš hrozně.“
Zakroutil nesouhlasně hlavou. „Neusnu.“
„Určitě ano.“ s tím jsem se postavila a zamířila ke dveřím. Jeho ruka se bleskově natáhla a uchopila tu mou.
„Nechoď pryč! Zůstaň tu, prosím.“ zaskuhral. Lehce jsem své zápěstí vyprostila z jeho sevření a potom jsem ho jemným tlakem donutila si lehnout.
„Nikam nejdu, jen zavřu dveře.“ začala jsem Matta uklidňovat. Nedůvěřivě šlehl pohledem ke dveřím a potom zase na mě.
Pomalým lidským krokem jsem došla ke dveřím, zavřela je a pak přišla zpátky k posteli, jako doprovod mi praskaly třísky z nočního stolku. Všechno jsem to mohla udělat jako vlkodlak stokrát rychleji, ale naschvál jsem vše natahovala, aby mě Matt stále viděl.
Sedla jsem si vedle toho konce postele, kde měl položenou hlavu. To, jak ležel, jasně naznačovalo, že by mě v tu chvíli rád viděl někde jinde. Lákavá nabídka, kterou jsem ale musela odmítnout. Taky bychom nemuseli skončit u spaní…
Rukou jsem mu přejela nejdříve po vlasech nad čelem, pokračovala jsem po spánku přes líc až po bradu. Tam se má dlaň zadržela, zachytil ji a přitáhl ke rtům. Políbil mi nejdříve kluby a potom každé bříško prstů zvlášť. Potom ji propletl s tou mojí, jako kdyby se chtěl ujistit, že tam pořád jsem. Po pár minutách jsem slyšela jen tiché a pravidelné oddechování.

Té noci jsem se nenudila. Strávila jsem ji, jak jinak než přemýšlením. Má to cenu? Mám mu dovolit se ke mně přiblížit natolik, aby mi na něm začalo záležet? Anebo je už pozdě a já do toho spadla tak říkajíc po hlavě? Takové a ještě spousta dalších otázek se mi honily hlavou a já na ně neuměla odpovědět.

Přesně jak jsem říkala, Matt se už nevzbudil ani jednou. Jediná změna byla teprve ta, když se mi jeho ruka ocitla na hlavě. Byli jsme ve stejné poloze jako před několika týdny, jenže tenkrát se rozhodl, že by mi více slušela pleš. Nyní se mi jen tak probíral vlasy. Nesetřásla jsem ho, spíše jsem si to užívala. Nemohla jsem popřít, že mi to bylo příjemné.

Ze změny dechu jsem poznala, že se Matt probírá. Bylo něco málo po šesté a celý dům, kromě mě, ještě spal.
Sotva si všiml své ruky v mých vlasech, okamžitě ji stáhl.
„Promiň.“
„Za co?“ nechápala jsem. Bradou ukázal na mě. Pochopila jsem. „Víš, když se mi nesnažíš ty vlasy vytrhat, je to docela příjemný. Takže můžeš klidně pokračovat.“ zády jsem se opřela o rám postele a zavřela oči. Matt se nenechal dvakrát pobízet. Vzpínala jsem se proti jeho dotekům jako mazlivá kočka, nebo tedy pes. Tak jsem zjistila, že toho mám s vlky společného víc než dost.
„Ta dnešní noc. Myslel jsem si, že se mi to jen zdálo.“ zněl zamyšleně.
‚Já v to doufala. Předešlo by se tak spoustě problémům.‘ pomyslela jsem si, ale nahlas se ho zeptala: „A chtěl bys, aby to byl sen?“
„Ne!“ odpověděl možná až moc rychle. Zkoumavě jsem se na něj zadívala. „Ne, jsem rád, že se to stalo.“
„Takže jsi rád,“ zase jsem se k němu otočila zády, „že ses líbal s vlkodlakem.“ potom mě něco napadlo. „Můžu se tě na něco zeptat?“
„Hmm.“ odsouhlasil.
„Co ta náhlá změna chování? Nejdřív to vypadalo, že bys mě nejradši zakopal pět metrů pod zem, fázi ignorování jsi přeskočil úplně a teď toto. A neříkej, že to bylo tím, že jsem byla člověk, jak zněla tvá verze. Tenkrát jsem jím byla taky.“ oba jsme věděli, co tím ‚toto‘ myslím.
Zaslechla jsem uchechtnutí a to mě donutilo zadívat se mu do očí. Mě na tom nic směšného nepřipadalo a opravdu mi to vrtalo hlavou.
„Řeknu to takhle: Naomi má dost účinné přesvědčovací metody.“ Aha, takže opět Naomi. Zdálo se, že jí dlužím víc, než jsem si myslela.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one