Ahoj, všichni! Jmenuji se Hanka a je mi 15. Jsem z Karviné, takže mě omluvte, pokud u povídek objevíte ostravské nářečí. Tohle je můj první web, alias první pokus o "styk s veřejností", tak je možné, že to tu bude ze začátku nepřehledné...
 

Fantazie je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil jen pro sebe.

 
 

15. kapitola

Vytvořeno 05.05.2009 05:53:45 | Poslední změna 05.05.2009 05:54:26
15. kapitola Zrada
z pohledu Hannah
Ráno jsem si to uvědomila téměř okamžitě-já mám dneska narozeniny! Dneska mi je dvacet! No, sice jen myšleně, navždy mi bude devatenáct, ale já miluji oslavy. A v Alici jsem se našla spřízněnou duši, obě jsme až nepěkně zbožňovaly nákupy, párty, nákupy, dárky, nákupy, oblečení a nákupy. V posledních čtrnácti dnech jsem nakoupila víc hadříků než za celý svůj lidský život.
Hned v pokoji mě překvapil Andrew. Dal mi první dárek – nádherný zlatý řetízek. V tu chvíli jsem si uvědomila, že já vlastně nevím, kdy má narozky on. Budu se ho muset zeptat, jestli si to ještě pamatuje. Radostí jsem ho políbila, on mi polibek opětoval, ale nějak… jinak. Nevěděla jsem sice co, ale něco mi na něm od našeho návratu z Denali nesedělo. Změnil se. Dříve byl takový zamyšlený, přemýšlivý a tišší, teď se nedokázal na nic pořádně soustředit, všechno dělal spíše impulzivně a pořád se mě na něco vyptával.
Spolu jsme sešli dolů do přízemí, kde už byli všichni, kromě Belly a Edwarda, ale ti přišli pár sekund po nás. Všichni jsme si připili sklenkou medvědí krve, nechyběla ani Emmettova vtipná hláška. Při přípitku jsem se nenápadně koukla na Andrewa. Zíral na skleničku jako na něco hnusného. Jako by v ní byly slupky z brambor, které by ho někdo nutil sníst. Když si však všimnul, kam hledím, okamžitě ji do dna vypil. Super, další záznam na seznam záhad.
A potom…dárky! Dostaly jsme každá nějakou knihu, CD přehrávač a každá CD své oblíbené popové skupiny, potom ještě každá jedno. Já Mozarta a Bella Debussyho. Nikdy jsem si nevšimla, že by ho poslouchala… ale časy se mění, tak co.
„No, a teď hlavní dárek.“ oznámil nám Carlisle a ukázal nám, ať ho následujeme. Před domem stála dvě nová auta. Dvě nádherná, luxusní a neblýskaná auta.
„Tak to máte od nás ode všech.“ oznámil nám Emmett. Zůstala jsem stát s otevřenou pusou a Bella na tom byla stejně. Nakonec jsme obě vyhrkly současně.
„Fíha.“ Nic lepšího mě nenapadlo a Bellu zjevně taky ne.
„Ty jsou…“ začala.
„…nádherná.“ doplnila jsem ji nevěřícně a okouzleně. Zezadu se ozval Emmettův hlučný smích.
„Vy jste asi sestry, že?“ smál se Emmett a ostatním taky škubaly koutky nahoru.
„Díky.“ zase jsme to vylovily zároveň. Ano, máš pravdu. Jsme sestry.
Musím říct, že můj dárek k narozeninám mě překvapil a velice potěšil. Popravdě, měla jsem co dělat, abych neskákala dva metry vysoko. Mazda… nejkrásnější auto na světě. Pak jsme si s Bellou daly závody a já kolem jejího auta udělala ochrannou bublinu, aby si to své hned první den nezničila, u sebe jsem udělala to samé. Bella by určitě vyhrála, kdybych ji pár mil od domu pomocí mé bubliny nezpomalila. Ona udělala to samé pomocí vzduchu, takže jsme dojely nastejno. U domu na nás čekal Bellin partner Edward a otevřel jí dveře. Dost ho naštvala, když postavila své auto na první místo ve svém žebříčku priorit. Nazvala své autíčko miláčkem a to mě donutilo říct Edwardovi o Ginger. Jeho to pobavilo, ale Bella vypadala jako kdyby mě nejraději zadupala deset metrů do země, potom vytáhla, roztrhala na kousíčky a zase poskládala, aby mě roztrhla znovu.

V domě si všichni povídali. Ano, i po těch letech bylo stále co říct. Chvíli jsem je poslouchala, Edward a Bella zatím zapadli do svého pokoje. I já jsem šla do svého a nudila se. Andrew byl kdo ví kde. Pak mě to napadlo… Vytvořila jsem svou pevnou kopii a udělala ji neviditelnou. Chvíli to trvalo, ale udělala. Pak jsem se pokoušela projít tak skrz zdi. To byl mnohem větší problém, nejednou jsem zůstala ve stěně uvězněná a nemohla ani tam, ani zpět. Ale chtělo to jen trochu praxe, pak to šlo lépe. Jako první jsem se chtěla předvédst a poslala jsem Annah, jak jsem svůj klon pojmenovala, směr Bellin pokoj. Napadlo mě zaklepat, ale pak zvítězila zvědavost a vešla jsem skrz dveře do jejich pokoje. Ještě že Annah viděla! Sice jsem si připadala jako šmírák, ale Bella mi v dospívání také dala do pokoje diktafon a odposlouchávala vše, co jsem kdy řekla. Ano, trochu jsem litovala, že neslyším, ale nebyl důvod, oni nevydali ani jeden zvuk. Jejich ústa měli důležitější práci než zaměstnávat se hovorem. Byla to moje soukromá telenovela. Bavila jsem se tím, že jsem dělala soutěž o nejdelší polibek. Zatím vyhrával ten trvající sedmnáct minut a padesát sekund. Když to ale přešlo v něco víc, diskrétně jsem jejich pokoj opustila. Naštěstí se už Andrew vrátil a v minutě byl vedle mě. Lehce mě políbil na tvář a odtáhl se.
„Jaký byl lov?“ zeptala jsem se zklamaně. Čekala jsem vřelejší přivítání.
„Proč si myslíš, že jsem byl na lovu?“ zeptal se mě.
„A kde jinde?“ nechápala jsem.
„Ale ano, byl jsem lovit, ale že to víš tak jistě.“
Dál už jsem nepokračovala, spíše jsem si ho jen tak prohlížela. Něco mi na něm stále nesedělo a já nevěděla co. Možná to, o čem se se mnou dneska bavil. O mých úzkostech a strachu. Nechtěla jsem se o tom bavit a také mu to řekla. Nedal se odbýt.
„Dobře, když chceš vědět, čeho se bojím, řekni mi více o Volturiových.“
„Co bys chtěla vědět?“
„Všechno.“ vydechla jsem.
„Volturiovi jsou velmi stará rodina a jen díky ní je svět takový, jaký je.“
„Počkej.“ zarazila jsem ho. „Jak díky nim?“
„Tak, jak říkám. Bez Volturiových by byl na světě zmatek, pokud by vůbec nějaký svět byl. Tohle všechno, proroctví a tak, to je jen další z pokusů zničit tuto vznešenou rodinu. Když se to vyplní, kdo si myslíš, že místo nich nastoupí? Ty a Cullenovi, kteří se pokusí vládnout v míru. Nikoho nezabijí, na to je Carlisle příliš důvěřivý a co řekne, to se i stane, každý ho poslouchá. A lhát je tak snadné… No a jakou roli si myslíš, že budeš mít ty? Přemýšlej, ani nemrkneš a nikdo o tobě nebude vědět, nikdo tě nebude poslouchat.“
Vyděšeně jsem na něj zírala. To, co mi teď vyprávěl, to bylo něco úplně jiného, než co jsem slyšela v Denali. Tam každý říkal, jak jsou špatní, ale tady… mluvil o nich až s náboženskou úctou. V hlavě mi začal hlodat červíček pochybností. Co když má Andrew pravdu?
„No a ještě něco. Myslíš si, že znáš svou sestru dobře? Ne, znáš svou obyčejnou lidskou sestřičku. Ale z té teď vyrostla mocná upírka, která má v moci ovládnout svět. Myslíš, že se bude chtít dělit?“ zeptal se mě. Ne, Bella se určitě nezměnila, pořád je to přeci moje sestra. Ta by nic takového neudělala…nebo ano? Musím si na ni dávat pozor. Nevěřím, že by mi něco provedla, ale kdyby ano, musím být připravena. A taky budu.

Trénovat mé schopnosti jsme začali s Andrewem ještě ten večer. Našli jsme si skrytou louku a cvičili. Učila jsem se velice rychle, možná to byla součást mých schopností, ale možná to bylo jen kvůli tomu, že jsem měla motivaci. Chránit svůj a Andrewův život byla teď pro mě priorita číslo jedna. Ale stále jsem to dělala jen preventivně, stále jsem nevěřila, že by se Bella, má jediná sestra a dvojče pokusila mi něco udělat nebo dokonce mě zabít.

Pokračovala jsem ve sledování Bellina chování. Všimla jsem si, že si často s Edwardem něco špitají, že se o něčem s rodinou baví, a když jsem na doslech, okamžitě se začnou věnovat něčemu jinému. Že se mě až podezřele často ptají na mé schopnosti. Začala jsem věřit, že možná má Andrew pravdu. Že se mě chtějí zbavit. Všechno se mi potvrdilo další den ráno, když jsem se zdržela v pokoji a Andrew šel dolů napřed. Slyšela jsem, jak Bella zavolala Andrewa k nim do pokoje. Dokončila jsem svou ranní očistu a šla za svou sestrou, abych si vyzvedla Andrewa, se kterým jsem plánovala další trénink. Vešla jsem do pokoje… a ztuhla jsem. Andrew ležel v rohu pokoje a Bella… Bella se chystala na svůj skok. Skok, kterým mi chtěla zabít důvod mého bytí. Reagovala jsem okamžitě, pomocí svého štítu jsem ji od Andrewa odhodila. Věděla jsem, že přijdou ostatní Cullenovi. Budou nás chtít zabít a my nebudeme mít šanci se ubránit. Popadla jsem Andrewa a v setině sekundy jsme vyskočili z okna. Má sestra mě zradila. Chtěla zabít lásku mého života. To jí neodpustím. Byl jen jediný způsob, jak se jí pomstít a to jsme také udělali. Nevnímala jsem, co za mnou ta zrádkyně křičí. Vyběhli jsme s Andrewem tam, kde byla pomoc. Směr Volterra…
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one