Ahoj, všichni! Jmenuji se Hanka a je mi 15. Jsem z Karviné, takže mě omluvte, pokud u povídek objevíte ostravské nářečí. Tohle je můj první web, alias první pokus o "styk s veřejností", tak je možné, že to tu bude ze začátku nepřehledné...
 

Fantazie je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil jen pro sebe.

 
 

4. kapitola

Vytvořeno 05.05.2009 05:41:34 | Poslední změna 05.05.2009 05:42:26
4. kapitola

Volné místo vedle mě nebylo prázdné dlouho. K mé radosti a Cordeliině zklamání se Edward opět posadil vedle mě. Cordelii z toho málem trefil šlak, nebyla zvyklá nebýt středem pozornosti. Celou hodinu po nás Cordélie házela pohledy-na Edwarda svádějící a na mě zuřivý. Nedalo mi to, abych jí neodpověděla úšklebkem a když jsem to udělala, Edward měl vnitřní záchvat smíchu.
„No co, patří jí to.“ Řekla jsem mu.
„Zdá se ti, že bych ti něco říkal? Nebo, nedejbože, že bych ti to zakazoval? Já totiž budu muset dělat to samé. Dost kluků tady si s tebou představuje rande.“
„Vážně?“ zeptala jsem se s mírnou skepsí.
„A to ještě nejsi upírka. To si potom na ně budeš muset pořídit repelent!“ dodal a já se uchechtla o něco hlasitěji, než jsem měla v úmyslu. Všimla jsem si zlobného pohledu na mě od Cordélie, ale než jsem stihla zareagovat, ozvala se učitelka biologie.
„Máte něco vtipného k probírané látce?“ zeptala se mě.
„Ne, nic.“ Odpověděla jsem jí a zrudla.
„Tak až vás bude příště slyšet celá třída, doufám, že to bude k probíranému učivu. A bude to brzy, protože vy si o dnešní hodině uděláte referát. Tématem je rozmnožování savců.“
Několik lidí ve třídě se uchechtlo. A aby toho nebylo málo, učtelka dodala:
„A samozřejmě to přednesete před třídou. Máte čas do pátku.“
Po hodině mi konečně skončila škola a já musela jít kousek pěšky, než mě ostatní Cullenovi vyzvednou. Docela mě to štvalo, přeci jenom je rozdíl mezi cestou v ostrém větru a ve vyhřátém autě. Když jsem byla konečně doma, jsem do mého a Edwardova pokoje, abych začala s referátem. V mžiku u mě byla Alice.
„Nechceš pomoct?“ zeptala se mě.
„ Klidně, vůbec s tím nemůžu hnout.“
„Neboj, zvládneš to.“
„To víš, nebo si to jen myslíš? Můžeš mi to říct.“
„No dobře, popleteš pár pojmů, ale jinak to půjde.“
„Kde je tady nejbližší pohřební ústav?“ zakňučela jsem a pustila se do práce.

________________________________________________________________________________________________

Konečně byl týden u konce a před námi víkend. Referát jsem nakonec zvládla, sice rudá jako rak, ale zvládla. Nebyla jsem si úplně jistá jestli za všechny moje přeřeky mohla pouze moje tréma, Jasperovo a Emmettovo pošklebování tomu také dost svědčilo, ale teď mi to bylo fuk. Nejlepší bylo, že neskončil jen školní týden, ale i sázka. Jak to vlastně dopadlo? Vyhrála Rose, ostatní totiž „hráli“ také, na kterou se nalepil každý občan Sunnydale, který ji zahlédl. Napočítala jich 172, ale všichni si domysleli, že si jich pár přidala. Na druhém místě byl Edward, rovných 105 dívek zapomělo, kde jsou. Nejevil sice žádný zájem, ale u mě to mělo za násladek nesčetně vnitřních žárlivých záchvatů, které jsem, díkybohu, nedala hlasitě najevo, ale Jasper to musel všechno prožívat se mnou. Měla jsem zaručeno, že se hnedtak znovu o podobnou sázku nepokusí. Třetí byla Alice s 98 zamilovanými chlapci, po ní byl Emmet s 60 úlovky a poslední Jasper, který jim to počítal. Ve škole jsem se za tu dobu, co jsem Edwarda „neznala“, dost kamarádila s Buffy, Alexem a Will. Alice to nesla dost nelibě, ale nemohla s tím nic dělat. Dnes jsme měli jít opět do Bronzu a já se těšila. Dost mě to překvapilo, nikdy jsem na takové akce nechodila.
V 6 hodin jsem se s nimi setkala před Bronzem. Byla jsem s nimi jen já, protože Alice s Edwardem byli na lovu, Jasper s Emmettem si nemohli nechat ujít jakýsi baseballový zápas a Rose se rozhodla vyjet na nákupy. Edward se musel spokojit s tím, že Alice stále sledovala moji budoucnost.
„Ahoj, Bello. Kde máš zbytek?“ zeptala se mě Buffy, když mě zahlédla před hlavním vchodem.
„Ale, zase pomáhají lesníkům s přemnoženou zvěří.“ odpověděla jsem otráveně
„To je fajn, jsou to sice docela super lidi, ale stále to jsou upíři.“ dodala s úšklebkem.
„Tobě vadí?“ zeptala jsem se jí.
„Ne, to ne, aůe necítím se vedle nich zrovna nejlíp.
„Není to přirozené.“ zapojil se do hovoru Alex.
„Protože ten krasavec, který se k nám blíží, je přirozený jako dýchání.“ odpověděla jsem jízlivě a Bufy okamžitě udělala otočku o 180 stupňů. Za ní stál Angel. Musím říct, že vypadal vážně dobře, ale Edward je stejně nejhezčí.

Večer pomalu plynul a zábava byla v plném proudu. Kolem desáté hodiny se k nám přidal i Edward s Alicí. Většina návštěvníků nechala pusu dokořán, když je zahlédla a k Edwardovi se ihned nahrnul zástup fanynek v čele s Cordelií.
Já je nechala a odtáhla jsem Alici stranou.
„Co tu děláte?“ zeptala jsem se jí.
„Přišli jsme se pobavit.“ odpověděla prostě. „Museli jsme tu, nebylo s ním k vydržení. Za ty čtyři hodiny, co jsme byli pryč se mě na tvou budoucnost zeptal 157 krát. Celou dobu jsem byla v tvé budoucnosti a ani jsem se nemohla kochat krásou přírody.“ nasadila zklamaný výraz.
„A co tu dělá on? Stačilo přeci, že jsi tu se mnou ty.“
„Copak to nevíš? Už půl dne spolu chodíte.“ její nálada se jako mávnutím kouzelného proutku změnila do té nejraostnější, kterou jsem kdy viděla.
„A ty s Jasperem taky, viď?“ zeptala jsem se jí. Alice nebyla ze sázky našeho mužského osazenstva o nic nadšenější než já.
„Jo. A proto mě teď omluvíš, jdu za svým staronovým přítelem.“ a v mžiku byla pryč. Pomalu jsem se vydala Edwardovým směrem. Kousek od jeho místa jsem se zastavila, abych viděla, co se kolem něj děje. Asi tři dívky se s ním snažily mluvit a vůbec jim nevadilo, že vedou monology bez jakékoliv odezvy. Když si mě všimnul, naznačil rty slovo „pomoc.“ A já se jen škodolibě usmála a objednala si další sodovku. Chtěl sázku, měl ji mít, tak ať se pořádně podusí.
„Chudák tvůj kluk, Cordelie po něm dost jede.“ řekl Alex ihned jak jsem dosedla k našemu stolku.
„Měla bys ho jít vysvobodit, podívej.“ Willow se koukala ke stolku, u kterého stála malá skupinka dívek, které ještě nevzdaly svůj pokus navázat s mým klukem bližší vztah.
„Fakt bys měla, nebo ho tou láskou udusí.“ přemlouvala mě Buffy. Nakonec jsem uznala, že už si toho vážně vytrpěl dost a pomalým krokem jsem se k němu přibližovala. Když mě zahlédl, v očích mu zasvítili veselé jiskřičky, které si děvče po jeho pravici vyložilo jako svou práci a jeho zájem o ni. Už se nadechovalo, že něco řekne, ale Edward byl rychlejší
„Ahoj, Bello.“
„Ahoj, Edwarde.“ řekla jsem prostě za nenávistných a závistivých pohledů dívek jsem ho políbila.
„Jdeš tancovat?“ zeptal se mě a než jsem stihla odpovědět, odváděl mě na parket. Byla jsem ráda, že byla tma, můj tanec by určitě vyhrál první cenu v Natoč to! a radši jsem ani nepočítala, kolikrát jsem zakopla. A Edward měl štěstí, že je upír, normálnímu člo věku bych už rozšlapala nohy na placky. Po třetí písničce jsem byla úplně „grogy“. Omluvila jsem se Edwardovi, že musím na toaletu a cestou zpátky jsem vyšla na minutu před klub nadechnout se čerstvého vzduchu. Nejdříve jsem ty stíny ani nevnímala. Všimla jsem si jich, až když už bylo pozdě…
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one