Ahoj, všichni! Jmenuji se Hanka a je mi 15. Jsem z Karviné, takže mě omluvte, pokud u povídek objevíte ostravské nářečí. Tohle je můj první web, alias první pokus o "styk s veřejností", tak je možné, že to tu bude ze začátku nepřehledné...
 

Fantazie je přístupná všem, ještě nikdo ji neuchvátil jen pro sebe.

 
 

6. kapitola

Vytvořeno 05.05.2009 05:43:43 | Poslední změna 05.05.2009 05:44:38
6. kapitola Návštěvníci

Ještě jednou jsem se podívala na Alici, ale její výraz se nezměnil. Stále jen koukala do prázdna z očima vytřeštěnýma . Pomalu jsem se neslyšně přiblížila k zábradlí, abych zjistila, co se tam děje. Dole stála středně vysoká dívka, moje přesná kopie. Na sobě měla tmavé tenisky, tričko s krátkým rukávem a tříčtvrteční černé kalhoty, potrhané a umazané od bláta. Tmavé vlasy byly plné špíny z lesa a dodávaly jí na divokosti. Přesto jsem tu osobu poznala.
„Hannah!“ vykřikla jsem. Všichni přítomní se na mě tázavě podívali, ale to jsem už já šla rychlou chůzí k nově příchozí.
„Co tu děláš?“ zeptala jsem se jí.
„Ahoj, Bello. Co bych tu dělala, hledám tě. Nechtěla bys mě radši představit?“ usmála se na mě.
Hannah se na ostatní kolem usmála. „Hannah, tohle je moje rodina.“ začala jsem s představováním. „Hlava rodiny Carlisle, naše máma Esme, sestry Alice a Rosalie, bratři Emmett a Jasper a můj manžel Edward.“ Ukázala jsem na každého.
„To je tvoje rodina? Ty jsi vdaná? Odkdy?“ zeptala se mě se zájmem.
Ano, to je moje nová rodina. Noví bratři a sestry, ale jen ty jsi moje jediná pravá a lidská… u toho se moje myšlenky zastavily. Lidská? Hannah totiž vůbec nevoněla jako člověk. Doteď jsem si toho nevšimla. Bya jsem zmatená. Teprve teď jsem si Hannah pořádně prohlédla. Její kůže byla bílá a změnily se jí některé rysy v tváři, hlas zněl úplně jinak. Celé tělo držela nějak divočeji a ladněji. Ale její oči byly stejně jako moje stříbrné. Ano, Hannah byla také upírka. Nedala jsem to na sobě moc znát a řekla ostatním:
„A lidi, tohle je Hannah. Je to moje sestra, a jak jste si už jistě domysleli, je to moje dvojče.“
„Ty máš dvojče? A odkdy?“ vyhrkl překvapeně Emmet. Odpověděla mu Rosalie.
„Možná tomu nebudeš věřit, lásko, ale myslím, že od narození.“ a vůbec nešetřila sarkasmem. Všichni jsme se rozchechtali a Emmett se zatvářil ublíženě, ale nakonec se k nnám přidal. Pak nastalo ticho, všichni si Hannah prohlíželi, jakoby její obraz neviděli každý den už nějaký ten pátek.
„Jak si nás našla?“ zeptala jsem se jí a proťala tím ticho, které bylo všude kolem. Hannah se usmála.
„Někdo mi pomohl. Andrew je venku v lese. Nevěděla jsem, jak na mě budete reagovat, tak jsem ho poslala raději pryč.“
„Tak ho zavolej, není slušné nechávat návštěvu stát před domem.“ přerušila nás s úsměvem Esme.

Atmosféra se uvolnila a mezitím co šla Hannah pro Andrewa jsme my pokračovali v oslavě mého přijetí do rodiny. Po chvíli se Hannah vrátila i se svým společníkem. Byl to mladý, asi dvacetiletý muž vyšší postavy. Měl vypracované tělo, oválný obličej, který mu lemovaly krátké černé vlasy a ostré rysy ve tváři. Ale hlavní bylo, že oči měly barvu jantaru, také tedy patřil k „lidským“.
„Tohle je Andrew.“ představila ho.
„Dobrý den.“ pozdravil mírně nejistě a rychle si prohlédl všechny okolo něj.
„Ahoj, Andrew. Vítám tě tady, a klidně nám tykej. Rád tě zase vidím.“chopil se slova Carlisle.
„Taky tě rád vidím, Carlisle. Dlouho jsem o tobě neslyšel.“ odvětil mu Andrew.
„Vy se znáte?“ zeptala se překvapeně Rose a i ostatní Cullenovi se tvářili nechápavě.
„Ano, známe se z Volterry.“ odpověděl Carlisle klidným hlasem.
„Volterra.“ zasyčel nenávistně Edward.
„Ano, s Carlislem jsme se tam seznámili, když jsem tam dělal stopaře.“ vysvětlil Andrew.
„A to hodně dobrého. Divím se, že tě Aro pustil.“ řekl Carlisle.
„Nechtěl,“ usmál se Andrew, „ale musel. Násilím mě tam nikdo držet nemohl.“
„A jak jste se sem vlastně dostali, neslyšeli jsme vás přijíždět.“ zeptal se Jasper, který doteď zůstával v pozadí a hlídal sebemenší změnu nálady, která by vyvolala útok.
„Měli jsme jedno krásné autíčko,“ pousmála se Hannah, „ale Andrew není zrovna trpělivý řidič. Hned na druhé křižovatce jsme museli auto nechat na místě, protože bylo nepojízdné. Takže jsme tu pěšky.“
„Takže, jak dlouho se u nás míníte zdržet?“ zeptal se Carlisle věcně.
„No, já nevím, chystáme se najít nějaké ubytování ve městě.“ odpověděla Hannah.
„Ale to je hloupost, zůstanete přece tady!“ zvolala Esme a Alici se v očích objevily nebezpečné ohníčky. Nemusela jsem číst myšlenky, abych poznala, že si právě našla další morče na své módní pokusy. Hannah jsem nelitovala, ona byla do módy blázen, ty dvě si budou skvěle rozumět.

Nakonec to byl skvělý večer. Večírek se podařil a já poprvé měla pocit, že umím tančit. Ano, stále jsem měla pocit, že na mě někdo mluví, i když byl třeba otočený ke mně zády a dělal něco jiného. Přestávky mezi tanci jsme trávili zpovídáním nově příchozích. Dozvěděla jsem se, co se s Hannah stalo za tu dobu, co jsme se neviděli a ona byla velmi sdílná.

Zjistila jsem spoustu nových věcí, nejvíce jsem byla nadšená, když mi popisovala život středoškoláků, už jsem se nemohla dočkat, až si ho také vyzkouším. Ale když jsem se jí zeptala, jak to, že je upír, její obličej se stáhl do bolestivé grimasy a ona odpověděla: „Jednou jsem se vzbudila a bylo to.“ pak přešla na jiné téma a už se o své přeměně ani slovem nezmínila.

Nejlepší zprávu nám „na dobrou noc“ přinesla Alice svým oznámením: „Přijedou naši přátelé z Denali.“ Nálada nám všem stoupla do nebeských výšin a já se nemohla dočkat, až poprvé uvidím Denalijské na vlastní upíří oči. Také jsem tajně doufala, že si budu moci sama promluvit s Eleazarem, abych s ním probrala své slyšiny. Eleazar totiž poznal, kdo má jaký dar a mohl mi potvrdit nebo vyvrátit mou myšlenku na zblázněného upíra.

Naštěstí se Hannah rozhodla s námi zůstat, spolu s Andrewem obsadili pokoj pro hosty. Největší radost měli Emmet, Alice a Esme. Esme, protože se mohla starat o další upíry, které ihned přijala stejně jako nás za své děti. Alice, protože Hannah byla odmala šílená do nákupů a Emmet, který si v Andrewovi našel někoho, na kom by trénoval kung-fu kopy. Vypadali jsme, a vlastně jsme i byli skvělá a šťastná rodina.
 
Informace o zpracování osobních údajů |  Prohlášení o Cookies |
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one